Focení Vilíka v Sedmikráskách
Tento příběh, vlastně ani příběh, spíše vám napíšu co se mi stalo, když jsem fotila Vilíka se sedmikráskami.Když jsem ho fotila, jedl nepřetržitě trávu a mě si ani nevšiml.Mě to nevadilo, protože když si mě všímá, tak to ho nemůžu fotit, protože chce jít pořád za mnou a chce se mazlit:-)Takhle jsem měla alespoň klid na focení a Vilíček se pásl.Fotek jsem po chvíli měla opravdu hodně a Vilík pořád upřeně jedl.Stoupla jsem si, ale Vilda si mě ani nevšiml.Asi o dva metry dál, byl plot, obrostlý obrovskou trávou a kopřivama.O metr dál je potom stom a za ním je pole.Tam se něco dělo a já se tam chtěla podívat.Podívala jsem se Vilíčka a ten jak jinak, než jedl:-)Řekla jsem si, že ten ani neví, že se na chvíli vzdálím a proto jsem ho tam nechala a šla jsem se podívat na pole za stromem.Po chvíli jsem se otočila dozadu(chtěla jsem zkontrolovat Vildu)a jak jsem přišla k sedmikráskám,............Vilík nikde!!!Celá vyděšená jsem ho hledala ve vedlejším jeteli.Vilík ale nikde!!!Je ticho....jenom šumí stromy.....a zpívají ptáci.....počkat!....ještě něco tu šumí....podívala jsem se na plot s trávou a kopřivami.Obešla jsem plot.Tráva přede mnou se začala hýbat a pomalu ty vlny postupovaly, jak vlna diváků na tribuně nějakého zápasu.Nohou jsem zkoušela odhrnout kopřivy a trávu.Vilík byl ale na druhé straně plotu.Obešla jsem ho a po chvíli honění jsem ho na konec chytila:-)Moje teorie, jak se tam Vilík dostal je asi taková:Vilík, když viděl, že se od něho vzdaluji, rychle běžel za mnou, ale po cestě narazil na vysokou džungli kopřiv a trávy(asi měl ještě hlad)a tak do ní vpad:-)
Vilík je lumpík.Když v ohrádce nemá pořádnou trávu, vydělám mu z ní domek a dám mu ho třeba na jetel uprostřed zahrady.Jednou když jsem večer opíkali párky, nechala jsem ho tam, aby si užil večera.Když už byla tma, šla jsem pro něho, aby tam nezmrzal(i v létě večer bývá studená zem).Vilík v domečku ale nebyl a já i s mojí mamkou jsme ho hledaly po celé zahradě i mimo ní.Pak ho našla mamka(jak se pase a schovává)u domu pod starým vozíkem.V noci večer hledat morčátko, to je opravdu hrozné.Hlavně Vilíka.Ten vám vklouzne i do malé štěrbinky.Ten večer jsem o něho měla opravdu velký strach.Doufám, že mi už neuteče:-)
Anetka
Ten Vilík
(zDENKA, 16. 4. 2007 14:28)